1. část: Úvod

V červenci roku 1920 navštívil josefa Suka v Sedlčanech a v Křečovicích dirigent České filharmonie, sedmatřicetiletý Václav Talich. Bylo to nedlouho po premiéře třetího dílu Sukovy tetralogie Zrání. Spatřil kraj půvabný, leč nebohatý, uzavřený do sebe, s nedostatečným silničním a železničním spojením. Kraj ležící uprostřed České země, ale postrádající kulturní podněty z velkých měst. S překvapením však zjišťoval a obdivoval neobyčejnou aktivitu občanů, s jakou se snažili zvýraznit a pozvednout společenský život města a okolní krajiny. Charakterizoval to stručně, ale neobyčejně výstižně: "V Sedlčanech se Múzám daří". Rozhlas a televize byly tehdy ještě neznámým pojmem, ale obyvatelům dostačovala vlastní tvořivost a vynalézavost k bohatému kulturnímu projevu. Pěvecké spolky, ochotnická divadelní sdružení, příležitostné hudební a deklamátorské zábavy všude, i v malých vesnicích. A to vše nejen po první světové válce v létech dvacátých, nýbrž již v dávné minulosti, v polovině devatenáctého století. Václav Talich nebyl jediným velkým umělcem, který sedlčansko navštěvoval. osobnost josefa Suka přitahovala každoročně během letních prázdnin řadu významných osobností z oblasti kultury a umění - byli to Sukovi přátelé a žáci, členové komorních sdružení, prostě všichni, kteří v té době v českém hudebním světě něco znamenali.
V době Sukova života byly Sedlčany třetím největším největším kulturním a hudebním střediskem - po Praze a Plzni.