1. část

Praha, hlavní město České republiky, má něco přes 1000000 obyvatel, bývá proto označována jako velkoměsto. Ovšem ve světovém měřítku je to velkoměsto malé, protože  od roku 1969 zaujímala co do počtu obyvatel 103. místo a dnes, po roce 2000, klesla na 190. příčku. To nás však nemusí vůbec rmoutit, protože Praha má tolik kulturního bohatství, o jakém se většině světových metropolí ani nezdá. Zvláště co se týče hudebního umění a hudebního života můžeme Prahu směle prohlásit za hudební velmoc. A ani nemusíme počítat Prahu celou, tedy s novými věžovými domy Severního a Jižního Města, zcela postačí pohled z rampy Pražského hradu na centrální část Prahy rozdělenou řekou Vltavou. Je to nevelké území, které až do roku 1866, do doby prusko-rakouské války, bylo sevřeno pevnými hradbami. V těch časech Prahu obývalo kolem 150 000 obyvatel. Teprve potom byly hradby zbourány a město se začalo prudce rozrůstat všemi směry. (Zde můžeme uvést malou poznámku: Bedřich Smetana, tehdy 42letý, uprchl z Prahy s celou rodinou do Nové Vsi u Berouna.Domníval se, že jako autor opery Braniboři v Čechách, bude pruskými úřady zatčen a potrestán).
Pohleďme jak v tehdejší době Praha vypadala. V centru, v místě dnešního Václavského náměstí, tam, kde je nes monumentální budova Národního muzea, stávala pevná Koňská brána, střežící vstup do města. Koňská brána - objekt postavený v klasicistním slohu roku 1836, stavitelem byl rakouský architekt Pietro Nobile. Odtud se celé náměstí jmenovalo Koňský trh. Z těchto míst se na obě strany rozbíhaly pevné hradby, východním směrem v místech dnešního Hlavního a Masarykova nádraží až k Těšnovu, Na Poříčí, a končily za dnešním Petrským náměstím u řeky Vltavy. Území dnešního Petrského náměstí obývala již za vlády Soběslava II. (1180) obec německých kolonistů - kupci a podnikatelé, kterým Soběslav II. věnoval a zaručoval značná práva a privilegia, jako svobodu a bezpečnost. O 50 později další přemyslovský panovník, V8clav I., roku 1230 potvrdil jejich výhody, práva a privilegia. Pozemky a budovy koupené nebo darované se po třech letech držby staly jejich svobodným majetkem a jejich držitelé byli osvobozeni od veškerých zemských berní (daní) a dávek. Měli i vlastního tržního úředníka - rychtáře - Siffrida. Další přemyslovský panovník, tedy Přemysl Otakar II., král "železný a zlatý", všechna dosavadní privilegia ještě dále zvýhodnil a rozšířil. Dal dokonce vyhnat původní české obyvatelstvo z pražského podhradí, z dnešní Malé strany, a na toto území usadil německé kolonisty ze severních německých zemí. (Dnes bychom tento počin mohli nazvat pojmem "příliv zahraničního kapitálu". S tímto jevem se setkáváme dodnes.)