12. část

Pětatřicetiletá práce v pražském rozhlase byla dlouhá, ale přesto mi připadá, že ten čas uplynul nějak příliš rychle. Roku 1952 už jsem byl 1 rok ženat. Protože dirigenti musí být přesní, svatbu jsme měli 15. Září 1951. Byl to den narozenin mé manželky a mému tchánovi bylo 50 let. A přesně za rok, 15. Září, se nám narodila dcera Magda, pozdější dětská zpívající a divadlo hrající hvězdička, první interpretka známé vánoční písně „Vánoce, vánoce přicházejí…“

Myslím, že nebude ke škodě vysvětlit, jak vypadá cesta mladého, hudebně talentovaného člověka k cíli, aby se stal jednou profesionálním hudebníkem. Hudební nadání – talent – se pozná u dítěte velmi brzy, již ve třech nebo čtyřech letech. Má-li dítko o hudbu zájem, je dobré opatřit mu vhodného učitele a vybrat vhodný nástroj. Ať už se jedná třeba o flétnu, housle či klavír. Dále existuje mnoho dětských pěveckých sborů. Je až k nevíře, kolik význačných a známých virtuosů začalo svou kariéru právě v dětských sborech. Není dobře tyto děti příliš do učení hudby nutit. Lepší je občas je povzbudit pochvalou. Příští „mistři“ si většinou sami najdou tu nejvhodnější cestu k vyniknutí. Znám jednu sedmiletou dívenku, která už zcela obstojně hraje na klavír. Jestliže někdy zlobí, rodiče ji zamknou piano a zakáží jí cvičit. Nepřejte si slyšet ten pláč a nářek – pro děvčátko je zákaz cvičení tím největším trestem. Ale tak to má být a takový houževnatý člověk se jistě prosadí. Asi ve 13 – 14ti letech už by pomalu bylo na čase poznat, zdali mladý adept má dostatečné vlohy, aby se stal profesionálním hudebníkem. Není jiné cesty nežli se pokusit o talentovou zkoušku na konzervatoř. Dopadne-li zkouška dobře, počítejme s dalšími 10ti lety odborného studia. Po absolutoriu na konzervatoři lze pokračovat na AMU. Odborné hudební studium končívá tak  někdy ve 24 letech. Pokud se mladý umělec již dříve jako sólista, má potom více možností k rozhodování. Může se stát třeba členem nějakého komorního souboru nebo se stát učitelem hudby. Má-li k tomu chuť a potřebné sklony, tak se může pokusit o přijetí do velkého symfonického orchestru. Toho lze dosáhnout jedině přihláškou k veřejně vypsané konkurzní zkoušce. Přihlásí se třeba 10 uchazečů a místo je pouze pro jednoho či pro dva. Ale v minulosti jsem zažil i 15 přihlášek na jediné místo pozounů. Konkurzní komise to má strašně těžké vybrat toho nejvhodnějšího, vždyť rozdíly jsou někdy pranepatrné, často důležitou roli hraje i okamžitý psychický stav a nervozita uchazečů. Je zajímavé, že v současné době často vítězí dívky nad chlapci a to ve všech oborech. Zdá se, že dívky jsou v mládí vytrvalejší a pilnější nežli hoši stejného věku. Šikovný mladý muzikant se pak velmi brzo zapracuje a začlení do 100 členného symfonického orchestru, žije, dýchá a cítí se svým kolektivem dalších 30-40 let. Je to hrozné pomyšlení, ale ta práce v symfonickém orchestru je tak pestrá a zajímavá, že těch 30 a více let uteče jako voda.

Symfonický orchestr Čs. Rozhlasu v Praze patřil již od dob Otakara Jeremiáše k nejlepším v Evropě. Jeho členy byly osobnosti velice známé – koncertní mistr Daniel a Vojtěch Frait. Později Jiří Bezděkovský, člověk nezdolatelného a nevyčerpatelného temperamentu. Stále výborně hraje v mnoha komorních orchestrech jako nadšený mladík.