13. část

Léta mé spolupráce s pražským SOČRem byla velice plodná. Dodnes je ve fonotéce rozhlasu zachováno z mých nahrávek více než 700 titulů hudby všech hudebních epoch, od baroka přes klasiku, romantiku až do současné doby. Kromě toho jsem za ta léta uvedl na 300 premiér skladeb 90ti současných autorů – myslím, že není soudobý komponista, jemuž bych alespoň jedno dílo neprovedl. Těmito premiérami – většinou veřejnými – rozhlas poskytl ohromnou pomoc všem žijícím komponistům – mohli si na vlastní uši ověřit, jak jejich dílo, napsané na papíře, skutečně zní. SOČR se však tehdy vyskytoval na veřejnosti dost málo. Protože dirigent potřebuje mít možnost veřejného působení před publikem, hledal jsem tedy příležitosti v zahraničí. Poučen radami svých pozdějších profesorů, pana Václava Talicha v Praze a Hermanna Abendrotha v Berlíně a v Lipsku, získával jsem jisté konexe po celé Evropě. Vrátím-li se k radám profesora Talicha, nemohu opomenout dvě z nich. Jednoho dne jsem se ho zeptal: „ Pane profesore, byl jste vždy spokojen s tím, co jste nastudoval a veřejně dirigoval?“ Pan profesor se jemně usmál a odpověděl: „nikoliv, to nikdy. Já jsem během svého života pětkrát přestudoval operu prodaná nevěsta, ale po premiéře jsem si vždy řekl:…a zase jsem se netrefil. Ale pozor, nesmíte to nikomu říkat, jenom sám sobě. Sám v sobě musíte na skladbách stále pracovat, přemýšlet a přece budete cítit, že k dokonalosti ještě něco chybí. Žádný umělec nesmí být přesvědčen, že jen on to umění stoprocentně zvládl. Před uměním musí každý stát v pokoře a úctě.“ Pan profesor Talich věděl, že mám neobyčejnou lásku k dílu Josefa Suka, ovšem příliš mi neradil, abych jeho skladby provozoval v cizině. Prý německé obecenstvo bude říkat: „není to ani Richard Strauss, ani Debussy, ani Ravel, je to něco mezi tím.“ Ale naštěstí jsem ho neposlachl a dobře jsem udělal. Když jsem po určitém čase poprvé provedl v Hannoveru Sukovu symfonii Azrael, zaznamenal jsem takový úspěch, že jsem byl ředitelstvím Severoněmeckého rozhlasu pozván k provedení a natočení celého orchestrálního díla tohot mého životního skladatele. Řadu těchto nahrávek převzal i pražský rozhlas a občas je vysílá. Ještě se vrátím k profesoru Talichovi a k rozmluvám o Josefu Sukovi. „Máte rád dílo josefa Suka, proč ne. Ale napřed musíte prožít chvíle těžké, bolestné, nešťastné a najít z nich smírné a projasněné východisko. Pak teprve se s dílem Josefa Suka ztotožníte a porozumíte odkazu.“ Další život ukázal, že v tom měl pan profesor Talich moudrou pravdu.