5. část: Cesty a návraty

Josef Suk jako sekundista Českého kvarteta mnoho cestoval. Po celých 40 let křižoval Evropou od Moskvy po Londýn. Často se na dlouhou dobu zamlčel a byl jako ze světa pryč. Nevnímal své okolí. Nezbývalo než počkat, až se opět do skutečnosti vrátí, a pak to byl opět ten nejmilejší a nejvtipnější člověk, jakého si možno představit. Přemýšlel ve vlaku, v hotelu, v každé volné chvíli. Měl obrovskou hudební paměť, své myšlenky si vůbec nezapisoval. Teprve o prázdninách v Křečovicích díla dotvářel do konečné podoby. Bez povědomí sedlčanské krajiny, s kterou zcela srostl a na kterou ani na okamžik nezapomněl během koncertních cest, nebyl schopen vytvořit dílo, které k nám dodnes promlouvá. V cizině trpěl neustálým neklidem a touhou po domově, nedočkavě čekal na návrat zpět, a hned potom vlakem do Benešova, autem nebo kočárem do Křečovic a Sedlčan. Tuze tam pospíchal. Sedlčanská krajina pro něj znamenala prostě všechno. Sám o tom píše: "Co mne k tomu kraji víže? Zde jsem se narodil, zde jsem prožil dětství, zde jsem vyrůstal a sbíral první dojmy. Zde jsem nejvíce pracoval".