4. část: Sukovo kvarteto

Již dříve jako 18ti letý konzervatorista se setkal se třemi výsostně nadanými instrumentalisty: s houslistou Karlem Hofmannem, skladatelem a violistou Oskarem Nedbalem a s violoncellistou Otto Bergerem. Mladí umělci sestavili komorní soubor a nazvali jej hrdým názvem České kvarteto. Jejich první zahraniční vystoupení ve Vídni v listopadu 1893 jim přineslo pronikavý úspěch. Obecenstvo bylo strženo temperamentním a ohnivým projevem českých kvartetistů, kteří do oblasti komorní hudby vnesli zcela jiné pojetí, nežli dříve obvyklý chladný akademismus.
"Vídeňský úspěch učinil z Českého kvarteta hvězdu prvního řádu. Následovala nekonečná pozvání ke koncertům do celé tehdejší Evropy. Zaměstnanost kvarteta rostla rok od roku. Turné do Ruska, Itálie, Rakouska, Holandska, Anglie, po plných osm měsíců do roka ve znamení jen a jen koncertů, nespočet kilometrů ve vlacích nebo na lodích. Pro oddech, který všichni potřebovali zbývala během každého roku jen kratičká doba, a tu trávili u svých rodin. Ostatní oddechový čas vynakládali na přípravu dalších koncertů. Střídání zemí s různým podnebím a mnohdy i nezvyklou stravou působilo členům kvarteta často veliké obtíže" (Dr. Marie Svobodová: Dopisy nejbližším, 1976)

" Čtyřicet let jezdil Josef Suk Evropou jako sekundista Českého kvarteta a poznával její východní i západní země. Seznamoval se s jejich kulturou, stýkal se s předními uměleckými osobnostmi, přinášel domů honoráře v markách, zlatých, francích, librách , v rublech. Rodinu mohl finančně zajistit, ale nezbohatnul nikdy. Zakoušel světla i stíny ustavičných cest od města k městu, nadšená přijetí, lijavce potlesků, recepce, interview, ale i dřinu zkoušek, nepohodlí vlaků a hotelů, minimum soukromí a neustálé nervové vypětí.
To vše  také určovalo možnosti Sukova tvoření. Dílo za dílem se rodilo ve shonu a chvatu koncertních tras, v neosobním prostředí evropských center a hlavně doma za nedlouhých přestávek a oddechů mezi cestami Českého kvarteta." (Dr. Jiří Berkovec: Josef Suk, 1968, str.11.)

S přibývajícím počtem koncertních cest a s postupujícím věkem rostla i složitost Sukových partitur. Jestliže Serenádu pro smyčce napsal jako osmnáctiletý v neuvěřitelně krátkém čase, symfonii Asrael komponoval 2 roky (1905-1906), stejně jako Pohádku léta (1907-1909). Práce na třetím dílu tetralogie - Zrání - zabrala už 5 let (1912-1917) a konečně poslední část - Epilog - celých 12 let (1920-1932). Komponoval neustále. Během koncertních turné se často zamyslel a byl jako ze světa pryč. Přemýšlel a do paměti ukládal hudební motivy a nápady, nevnímal své okolí. Měl obrovskou hudební paměť, své myšlenky si vůbec nezapisoval, ale přinášel je při návratech domů a teprve o prázdninách v Křečovicích se k nim vracel a díla dotvářel do konečné podoby. 

Václav Talich nebyl jediným umělcem, který sedlčansko navštěvoval. Přítomnost Josefa Suka přitahovala každoročně během letních prázdnin řadu významných osobností z oblasti umění a kultury -  byli to Sukovi přátelé a žáci, členové komorních sdružení, prostě všichni, kteří v té době v českém hudebním světě něco znamenali. V době Sukova života byly Sedlčany třetím největším hudebním střediskem - po Praze a Plzni.