9. část: Kritikové a nepřátelé

Jestliže dílo velkých skladatelů je všeobecně uznáváno a oceňováno, je těžko pochopitelné, najdou-li se lidé, respektivě jedinec, který usiluje poškodit a zneuctít tvorbu, kterou veřejnost obdivuje. Je to tím nepochopitelnější, činí-li tak člověk akademicky vzdělaný. Univerzitní profesor Zdeněk Nejedlý (1878-1962, pozdější ministr kultury Gottwaldovy vlády po roce 1948) jako domítnutý nápadník Dvořákovy dcery zahořkl natolik, že proti Antonínu Dvořákovi a jeho tvorbě rozpoutal v tisku i na veřejnosti nechutný boj. Vrcholem celého tažení byl výrok: "Dvořákova tvorba trčí jako obrovský balvan v cestě dalšímu vývoji české hudby. Bude proto nezbytné tento balvan z cesty odvaliti." A nejen to - svou žlučovitou zášť přenesl i na Dvořákova zetě Josefa Suka. Jeho skladby odsuzoval jako nadmíru složité a nesrozumitelné, vytýkal mu formalismus, subjektivismus, citový nános a přílišné zahledění do vlastního života. Dvořákovi ublížit nemohl - jeho dílo už bylo světově proslulé. Tím více však trpěl citlivý Suk, jeho skladby se teprve začaly objevovat na veřejnosti. Avšak čas a společenská zkušenost prověřily hodnoty Sukovy tvorby spolehlivěji, nežli hlasy a úvahy kritiků. Jestliže dílo přežije svého tvůrce o 50 let, je rozhodnuto, stává se hodnotou trvalou a nezapomenutelnou. Od Sukovy smrti uplyne v roce 2015 80 let. Jeho význam v českém kulturním životě je pevně zakotven, stále patří mezi největší hudební skladatele všech dob.