Josef Suk a Evropa v poslední čtvrtině 19. století (1. část)

Josef Suk prožil téměř polovinu svého života v poslední čtvrtině 19. století. Jak vypadala tehdejší česká společnost, na jaké výši byla její kultura a vzdělanost, životní úroveň obyvatelstva, jakým se jevil každodenní všední život člověka ve městě či na venkově? Kultura - to není jenom umění - literatura, hudba, tvorba sochařská a malířská, architektura - ale v první řadě hluboká vzdělanost nejširších vrstev obyvatelstva, rozhled do světového dění, a snaha přispívat ke zlepšení a zvýrazění životních podmínek lidské společnosti a každého člověka zvlášť.
Na tomto místě nebude na škodu přihlédnout k důležitým událostem, které v druhé polovině 19. století přetvářely Evropu a její dějiny na několik příštích desítek let. Byly to události bolestné a kruté. 
České země byly tehdy začleněny do soustátí rakousko-uherského, a sehrávaly pouze méně významnou úlohu v tomto útvaru. Praha se svými 100 tisíci obyvateli se prozatím nezbavila určitých znaků provincionalismu, i když snahy o zdůraznění národní identity výrazně sílily (Karel Havlíček Borovský 1821-1856, Božena Němcová 1820-1862, založení Sokola 1862). Revoluční rok 1848 však vyburcoval národní uvědomění obyvatel panonské oblasti, kdy dynamická, mocná a bohatá pozemková šlechta vyhlásila 14.4. 1849 nezávislost Uher. Následovala léta, kdy se střídala převaha vídeňských či pešťských mocenských skupin, takže až roku 1867 došlo k rakousko - uherskému vyrovnání, ke zrovnoprávnění obou zemí, spojených osobou habsburského císaře ve Vídni. Uhersko ovládalo velikou územní oblast - kromě rozlohy dnešního Maďarska k němu patřilo celé Slovensko (t.zv. Horní země) a část dnešního Rumunska. 
České země, ačkoliv i zde existovaly zřetelné snahy o zviditelnění a zdůraznění vlastní státnosti, nezaznamenaly zatím výraznějšího úspěchu. V průmyslové oblasti (Praha, Plzeň, Kladno, Moravská Ostrava) stály sice na předním místě před oběma zeměmi Rakouska i Uherska, ale politického úspěchu a uznání nezávislosti dosáhly až daleko později, až ve století dvacátém. Připomeňme, že roku 1874, kdy se Josef Suk narodil, byl filosof Tomáš Masaryk teprve čtyřiadvacetiletý.
Severně od českého území až ke břehům Baltického moře se rozprostíralo historické území Pruska. Jeho vladcí se vyznačovali extrémní touhou po moci, a svou expanzivní politikou a četnými vojenskými výboji neobyčejně rozšířili území svého státu. Vojenská tažení se přenesla i na území české. Válka prusko-rakouská skončila roku 1866 butvou u Hradce Králové, a znamenala úplnou porážkou rakouských vojsk. Děsivé ztráty lidských životů byly příčinou dalšího ochuzení a zhoršení životních podmínek obyvatelstva českých zemí. 
O pár let později, v létech 1870 - 1871 otřísl Evropou další mocenský konflikt - válka prusko - francouzská. Porážka francouzských vojsk u Sedanu a dobytí Paříže způsobily nesmírný převrat v dějinách Evropy - sjednocení všech menších i větších německých států v jediný mocný celek v podobě německého císařství. Pokračující expanzivní politika tohoto státního útvaru v příštích létech utužila sebevědomí občanů této Velkoněmecké říše, a výrazně posilovala názor o nadřazenosti germánské rasy nad ostatními evropskými národy. Pocit nadžazenosti vyústil později v otřesný historický fakt: 1. světová válka 1914-1918 a mnohamilionovou ztrátou lidských životů, a ještě daleko příšernější 2. světová válka 1939 - 1945 jsou dosud v paměti všech lidí, kteří přežili. Neblahé důsledky pociťujeme dosud. Tolik tedy o faktech a společenských zvratech v evropském dění koncem 19. století.